Banskobystrická 157, Brno – Řečkovice
Líbí se mi starší domy, mimo jiné i proto, že většinou skrývají nějaký lidský osud či příběh, o který stojí za to se zajímat. Ve chvíli, kdy jsme zvažovali, kam přemístit sídlo naší kanceláře, když jsme se začali rozrůstat, jsme měli jeden dům s velmi zajímavým příběhem na dosah. Leč osud tomu zřejmě nechtěl, a tak jsme hledali dál. A nakonec našli. Dům na naší současné adrese Banskobystrická 157, v Brně – Řečkovicích (adresa nám byla inspirací pro jméno naší společnosti BB157). Domeček hezký, pro naše potřeby vyhovující, ale zdánlivě bez zajímavého příběhu či historie. Jak se ukázalo po dlouhých 15 letech, mýlili jsme se.
Je období covidu 19, zrovna fáze bez větších restrikcí a omezení pohybu. V kanceláři mi zvoní telefon. Zvednu ho a ozve se: „Petr Vláčil“ – neznám, začínám být obezřetná tak, jak k tomu velmi často díky mému povolání nabádám ostatní. Mlčím. Volající pokračuje: „My se neznáme“ – pro sebe si říkám, že nezbývá než souhlasit. To, co následuje, mě velmi překvapuje, jelikož nepřichází žádná nabídka finančního produktu či tonerů :-). Volající přechází k jádru věci: „S rodiči a babičkou jsme žili od mého narození do roku 1963 na ulici Banskobystrické – v domě, který je nyní Váš. Tatínek byl akademický malíř, Jiří Vláčil, v prvním patře směrem do ulice měl ateliér…..“. Popis pokračuje. Volající žádá o možnost prohlédnout si dům. Neztrácím na obezřetnosti. Dnešní doba má občas svá úskalí. Po chvíli rozmýšlení však souhlasím a říkám: „Pokud s sebou přinesete nějaké fotografie z té doby, na kterých bude Vaše rodina ve spojitosti s domem, tak Vám vyhovím“ a současně dodávám, že zřejmě nebudu moci ukázat vše s ohledem na skutečnost, že v části domu je advokátní kancelář a stoly i police se šanony svým způsobem hovoří a advokáti mají uloženou mlčenlivost. Domlouváme se na následující sobotu. Uplyne asi 10 dnů a zazvoní zvonek.
zdroj Dr. Petr Vláčil
Přichází dvojice – pán a paní, manželé, jak se záhy dozvídám. V ruce drží fotografie, které mi podávají hned po přivítání. Zvu je do naší zasedačky. Prohlížím si fotografie. Opravdu byly pořízeny zde. Obezřetnost se vytrácí:-). Začíná velmi pěkná hodinka. Dozvídám se, kdo z rodiny Vláčilových, v kterém pokoji žil, jak byl který pokoj zařízen, že tatínek na zahradě namaloval obraz, na kterém byla jeho manželka, maminka pana Petra Vláčila. Dozvídám se mnoho ze života malíře pana Jiřího Vláčila a také ze života pana Dr. Petra Vláčila, který má mimo jiné rád historii a lázeňské město Luhačovice.
Náš dům má svůj příběh. Mám radost, jelikož mám ráda domy s příběhem.
Příběh má malé pokračování… Letos záhy po začátku roku, jsem si vyměnila s panem Petrem Vláčilem novoroční přání, jak jinak v dnešní době, než prostřednictvím telefonu a mimo jiné jsem se dočetla:
„Můj táta, akademický malíř Jiří Vláčil, má 17. ledna sté výročí narození“.
V této souvislosti jsme připravili v naší zasedačce na BB157, malou přehlídku jeho prací a zde na našich stránkách si dovolujeme uveřejnit medailonek, který pro nás laskavě připravil pan Dr. Petr Vláčil a s jehož laskavým svolením ho zveřejňujeme.
Autorka: Sáša Navrátilová, BB157, s.r.o.
Akademický malíř a grafik Jiří Vláčil
Narodil se 17. ledna 1924 v Brně. V roce 1933 se s rodiči a sourozenci stěhuje do Řečkovic do jednopatrového dvougeneračního rodinného domu v třídě Jiřího z Poděbrad číslo 157 (nyní Banskobystrická), kde prožil dalších třicet let. Studuje Školu uměleckých řemesel v Brně. Nejprve dva ročníky všeobecné reklamní školy uměleckých řemesel v ateliéru pro reklamu a grafiku Zdeňka Rossmanna, dalšími vyučujícími jsou František Süsser a František Myslivec. Další rok pokračuje v grafické speciálce Petra Dillingera, poté přechází do ateliéru pro plastická řemesla a reklamu Jana Lichtága. Dva měsíce před absolutoriem ve školním roce 1942/43 je totálně nasazen v továrně na letecké motory v Líšni, takže ve volném čase může i do školy. Později je přemístěn do továrny v jeskyni Výpustek u Křtin a navštěvovat školu je nemožné. Totálně nasazení se domů dostávají jen v neděli.
Po osvobození úspěšně skládá přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze. První rok studuje obor grafika u profesora Karla Mináře. Následující rok ve studiu zejména z finančních důvodů nepokračuje a po návratu do Brna se pouští do samostatné výtvarné činnosti. Změna společenských poměrů po únoru 1948 i rodinná situace znamená konec samostatné výtvarné činnosti. Nastupuje do zaměstnání nejprve v Tiskových podnicích Rovnost v Brně, později přechází do brněnské Zbrojovky, kde pracuje 33 let ve výtvarném ateliéru propagačního oddělení. Předčasně umírá dne 26. února 1983.
V prvním patře domu v Banskobystrické ulici, v místnosti do ulice, měl ateliér dlouhou řadu let, od návratu ze studií v roce 1946 až do října 1963, kdy se celá rodina musí odstěhovat.
Poprvé vystavuje tři oleje v roce 1940 na výstavě Tvorba mladých v brněnských Lužánkách. V době totálního nasazení se orientuje na grafiku. Z této doby pochází řada drobné grafiky, novoročenek, různých oznámení a ilustrací bibliofilských tisků. V roce 1944 obrací pozornost k ex libris. V tomto roce vycházejí tiskem dva první soubory ex libris, další pak v roce 1945 a 1947.
Po návratu z pražských studií se živí kreslením ilustrací do novin, věnuje se volné tvorbě, připravuje autorskou výstavu a účastní se kolektivních výstav spolku Aleš a Blok.
V roce 1948 a zejména v roce 1949 se zaměřuje více na ex libris, lepty, suché jehly, linoryty nebo litografie. Nadále se věnuje i malbě a pro hranického nakladatele Josefa Hladkého ilustruje bibliofilie.
Pravidelně vystavuje na všech kolektivních výstavách Svazu československých výtvarných umělců v Československu i v zahraničí a po jeho první výstavě následuje deset dalších samostatných výstav.
Ve výtvarném ateliéru brněnské Zbrojovky se věnuje reklamní tvorbě. Z tohoto období pochází řada plakátů, reklamní grafiky, pouští se i do tvorby medailérské, navrhuje mnoho reklamních předmětů, plošných reklam, pamětních listů, diplomů a podobně.
V roce 1981 se vrací také ke knižní ilustraci: pro nakladatelství BLOK ilustruje knihu Ohnivé mlhy.
Samostatné výstavy
1948 Hranice na Moravě
1961 Brno, Kabinet umění národního podniku Kniha (Barvič a Novotný)
1966 Jevíčko (společně s J. Škarohlídem a K. Jadrníčkovou)
1971 Čáslav, výstavní síň KPVU
1971 Brno, Malá galerie Čs. spisovatele
1976 Brno, Klub školství a kultury
1977 Dobrá u Frýdku, výstavní sál výzkumného ústavu
1979 Brno, galerie Dílo
1980 Ostrava-Poruba, galerie Dílo
1982 Adamov u Brna, výstavní síň KDJF
1982 Brno, Kabinet grafiky, Dům pánů z Kunštátu
Výběr z významnějších kolektivních výstav
1940 Tvorba mladých, Brno, Lužánky
1947-1949 Výstavy SVU Aleš a Bloku výtvarných umělců
1956 Celostátní výstava mladých výtvarníků
1959-1968 Výstavy moravské grafiky, Brno, Gottwaldov, Bratislava, Karlovy Vary atd.
1959-1970 Členské výstavy SČVU, Brno
1964 Brno Grafika Wspólczesna, Krakov
1967 Brněnský salón
1967 Grafika užitková z Brna – Galerie ZPAP
1968 Brněnská grafika, Zagreb
1969 Brněnští grafici, Plovdiv
1969 Moravská drobná užitá grafika, Prostějov
1970 Bilance, užitá a propagační grafika Brno, Praha
1971 Grafici z Brna, Belas Artes, Mexiko
1972 Vyznání, dojmy, inspirace, Dům pánů z Kunštátu, Brno
1973 Brněnská grafika, Tartu, Estonská SSR
1974 Brněnská grafika, Plovdiv
1975 Umění bojující, Dům umění, Brno
1980 Brněnský plakát, Dům umění, Brno
1980 Jihomoravští výtvarní umělci k 35. výročí osvobození, Brno
1981 Brno Grafika, Tartu, Estonská SSR
1981 Jihomoravští výtvarní umělci, Bratislava
1981 Brněnská malba, Dům umění
2004 Exlibris 1944-1951, Galerie 10, Brno
Autor: Dr. Petr Vláčil, Brno