O cílené snaze znovu obnovit výrobu piva v Předklášteří u Tišnova jsem se dozvěděla před delší dobou. Prakticky ve stejném čase jsem se zabývala jednou z částí historie mého rodu, a to ze strany tatínka, který pochází rovněž z Tišnovska. Naposledy jsem osobně pátrala při mé výpravě v Šerkovicích (byli tam na mě nesmírně milí, ale o tom třeba až někdy jindy) a kromě jiného jsem se dozvěděla, že jeden z mých předků byl s pravděpodobností, která hraničí prakticky s jistotou, nájemcem hostince v Šerkovicích. Není to tak dlouho, co se mi propojila linie pivovaru a mého předka, který před téměř dvěma stoletími působil v Šerkovicích v oblasti pohostinství ☺, jak bychom uvedli v současnosti. V duchu mi vyvstala otázka, zda dodavatelem piva pro jeho hostinec byl Klášterní pivovar z Porta Coeli. To už asi nezjistím (nebo možná ano ☺), ale díky této záhadě pivovar v Předklášteří, resp. jeho historie, upoutal moji pozornost definitivně a začala jsem sledovat podrobněji snahy o jeho obnovení. V den jeho slavnostního znovuotevření jsem si dovolila vyzpovídat pana Radka Holešinského, místopředsedu představenstva, a vyzvědět pro vás – naše čtenáře, „Jak se dělá pivovar?“ ☺
Moje první otázka směřuje do nepříliš vzdálené minulosti. Netušíte – přál si někdo z vás mít pivovar třeba už jako teenager☺?
Jako mladé nás to nikoho nenapadlo… pokud vím, nikdo nechtěl v té době ani vlastní hostinec. Já osobně jsem se v té době spíše zabýval tím, jak se dělá víno. Pocházím totiž z oblasti na jih od Brna, kde se do tajů výroby snaží v tomto věku proniknout všichni.
Na počátku byl, jak už tomu bývá, nápad. Šlo o nápad jednotlivce či kolektivu? Ještě taková malá podotázka – nevznikl náhodou u piva?
Je to úsměvné, příběh má dvě linie, projekt musí většinou vznikat v malém týmu, prvotně tedy vznikl u bratrů Maláskových. S ohledem na skutečnost, že štěstí přeje připraveným, rozhodl se Jenda Maláska, starší z obou bratrů, v dospělém věku, že Střední průmyslová škola potravinářských technologií Podskalská bude místem, kde se seznámí se všemi procesy potřebnými pro vaření piva s tím, že bude vařit pivo pro kamarády ve sklepě svého zrekonstruovaného domku v Tišnově. Karel Maláska, mladší z obou bratrů, má však rozvinutého podnikatelského ducha, a tak bratra směřoval k tomu, aby v tomto směru začali podnikat a udělali něco pro širší veřejnost. A nyní k druhé linii příběhu – první komplexnější myšlenka vznikla opravdu u sklenice piva při návštěvě sauny. Ihned jsme ji zavrhli, ale červíček pochybností se v nás přece jen usídlil. Následně jsme ochutnali pivo Jendy Malásky, které uvařil pro zvláštní slavností životní příležitost a to už jsme byli lapeni o něco více.
Od nápadu, myšlenky, která nebyla zatracena, bývá obvykle zdlouhavá a ne zcela snadná cesta k realizaci. Bylo tomu tak i ve Vašem případě?
Ano, byla opravdu dlouhá. Jsme většinou spíše ve středním věku, k projektu tedy máme tendenci přistupovat uvážlivě. Jak již bylo řečeno, není výsledkem okamžitého vzplanutí. Několikrát jsme ho uzavřeli, chtěli jsme mít nejen pivovar. Myšlenka postavit pivovar na zelené louce nás nelákala. Důležité pro nás bylo navázat na dlouhodobou tradici pivovaru v areálu kláštera za účasti sester cisterciaček. Jednání jsme nakonec završili úspěšně a mohla začít etapa budování – oprav prostorů a nákupu technologií.
Vypadá, že momentálně jste si prošli před znovuotevřením náročnou etapou, ve které bylo třeba vykonat mnoho činností. Jestli to není zrovna tajemství, zapojil se každý z akcionářů a přidal tak ruku ke společnému dílu, nebo to ani nebyl váš společný záměr zapojit všechny akcionáře?
Před otevřením pivovaru máme za sebou přes 70 „akcionářských brigád“ s krumpáči, lopatami, kolečky. Všechny hrubé stavební práce prošly našima rukama, očištění starých omítek, vyvezení všeho harampádí, budovali jsme svépomocí chladicí box, následoval úklid. Musím se přiznat, že částečně plánovitě jsme poskládali akcionářský tým, využili jsme obchodní zkušenosti, jeden z akcionářů je stavebník, máme právní zastoupení, někteří znali ještě z mladých časů práci z prázdninových brigád v hostincích, každý přispěl svým know-how a nikdo neměl problém.
Probíhalo zapojení plánovitě, nebo se každý chopil toho, co bylo zrovna třeba udělat?
Brigády byly plánované, vše se koordinovalo, ale nikdo, pokud bylo třeba, neměl problém improvizovat a zaskočit i v oblasti, se kterou neměl velké zkušenosti. S projektem jsme se nakonec sžili tak, že jsme neměli moc čas chodit ani do sauny, kde myšlenka vznikla☺. Nikdy jsme na půdě kláštera nepracovali v neděli a ve svátky. Ctíme ducha a tradici místa. Projekt vznikl v zásadě z ničeho.
Zrovna v minulém týdnu jsem byla v Dalešickém postřižínském pivovaru, a tak mi nejde z mysli otázka, i v návaznosti na nám všem známý film, kde jste vyhledali toho správného sládka pro Váš pivovar? Jistě se shodneme na skutečnosti, že je to zcela nepochybně jedna z klíčových osob, s níž výroba dobré zlatavého moku doslova stojí popřípadě i padá.
Milovník piva je fajnšmekr, z toho důvodu je k jeho vzniku třeba přistupovat s náležitou péčí. My jsme měli našeho sládka už od počátku ☺. Jenda Maláska si k sobě vybral opravdového profesionála – mentora a veškerý svůj volný čas věnoval a věnuje vlastnímu vaření a tomu, jak vařit lépe a ještě lépe. Myslím, že souběžné studium na již zmíněné škole v dospělém věku, kdy k němu přistupoval velmi zodpovědně, protože studovat s ohledem na jeho životní profesi chtěl, nikoli musel, mu velmi rozšířilo obzory. Vše, co se ve škole dozvídal, mohl ihned vyzkoušet v praxi. Když vidíme nadšení našeho sládka, není těžké se přidat. Dbáme na pivo ve skle, kvalitní, nápoj ctíme, cena a vysoká kvalita jdou ruku v ruce. Je nutné se zaměřovat nejen na to podstatné, ale i na detaily. Z těch se skládá celek. Náš zákazník je ten, kdo nás inspiruje a naše krédo je „Věčná inspirace“.
Nyní si Vám dovolím položit několik osobních otázek. Vaše zapojení se do aktivity vrátit výrobu piva do konventu cisterciaček v Předklášteří není zcela jistě Vaší první ani jedinou podnikatelskou aktivitou a tak si dovolím Vám nyní položit jednu otázku v duchu Betty MacDonaldové – „Co Vám podnikatelský život dal a vzal?“
Vzal mi spoustu volného času, to je zcela jasné. Je a bylo to na úkor rodiny, podnikání v jiném, úplně pro mě novém segmentu mi umožnilo poznat velké množství nových lidí a získal jsem spoustu dovedností, které jsem neměl. Určitě mi to rozšířilo obzory. Rád dělám věci, které mají smysl. Nabíjí mě to energií, je to svým způsobem hnací motor.
Jaká vlastnost je dle Vašeho názoru pro podnikání nejdůležitější?
Za nejdůležitější vlastnost považuji vytrvalost. Všichni (i ti, co už podnikali) mi vždy říkali, že nejhorší je přežít první dva roky. Dříve jsem tomu nevěřil, ale po dlouhodobých zkušenostech vyslovuji s touto myšlenkou souhlas.
Co byste doporučil těm, kteří se chystají s podnikáním teprve začít?
Pokud mají myšlenku, které věří, tak za ní musí jít. Když o ní však pochybují, tak ať od toho jdou raději hned. Člověk si musí věřit a je to opravdu o dlouhodobém záměru a výdrži. Nedělat věci pro rychlý zisk. To je moje filozofie.
Mohu se zeptat, jaké pivo preferujete Vy osobně? Kolik by mělo mít stupňů a mělo by být světlé, polotmavé či tmavé?
Jak již bylo zmíněno původem jsem z jižní Moravy a tedy vinař, jako každý od nás. Chutě piva a vše o pivu se učím nyní velice intenzivně. Za mě to je naše klášterní mladé pivo 11 stupňový Zwickl, což je lehké pivo, které je vhodné pro letní měsíce, kdy jeho spotřeba s ohledem na počasí stoupá.
Máte v plánu si po tomto slavnostním znovuotevření všichni odpočinout? Přece jen je doba dovolených, i když nutno dodat, že v létě přijde pivo k chuti nejvíce, takže přichází doba pro odpočinek?
Rádi bychom, ale stojíme opět na dalším novém začátku. Další etapa projektu je dostat pivo ke konečnému zákazníkovi, obohatit pivní trh o kvalitní ležáky, budovat značku, dbát na kvalitní produkt.
Máte v plánu, že by se do budoucna s vaší produkcí mohli seznámit i v cizině? Nedávno jsem byla v Petrohradu a je příjemné v restauracích pozorovat, že naše pivovary mají na nápojových lístcích v cizině své zástupce.
Plány jsou, ale v současné době se chceme zdokonalovat a stát se špičkou na domácím trhu. Pozvolna růst. Žádná etapa se nedá vynechat. Až nadejde čas proniknout na zahraniční trhy, tak se do toho zcela určitě pustíme s elánem a nadšením, které nám zcela jistě pomohou zdolat překážky. Uděláme vše proto, abychom uspěli.
Panu Holešinskému děkuji za jeho čas, který mi věnoval. Ráda bych dodala, že mám ráda číslo 7, považuji ho za šťastné číslo (ani se raději neptejte, které další číslo považuji za šťastné ☺) a do konventu v Předklášteří se vrací výroba piva po 77 letech. Je to jenom náhoda, nebo se štěstí, které znovuobnovený pivovar dostane do vínku, bude násobit? Jelikož znám některé z akcionářů osobně, jsem přesvědčená, že se štěstí bude určitě násobit, ale nutno dodat, že štěstí dle klasiků přeje připraveným a není událostí života, ale schopností člověka ☺. A o schopné lidi tento (zatím) malý pivovar nemá nouzi. Připijme mu tedy zlatavým mokem – Dej Bůh štěstí (a také zdraví) ☺ ☺ ☺.
