Rozhovor měsíce – Sáša Navrátilová

Již více než rok na tomto místě uveřejňujeme rozhovory.  Při řešení otázky, s kým udělat rozhovor na měsíc prosinec, jsem se rozhodla přijít s nápadem, že by bylo zajímavé vyzpovídat i Sášu, a to pro její jednu z mimopracovních činností. Protentokrát se tedy bude ptát Lucie.

O Sáši víme, že je jednatelka naší společnosti, kromě toho je advokátka a lektorka… A co ještě? Sáša také relativně hodně sportuje. V posledních dvou letech se věnuje zejména kolu, ale hraje také golf, lyžuje… Prostě pohyb jí není cizí. A tak bych v rámci předvánočního rozhovoru trošku odbočila od podnikání, otázky pro Sášu tak budou částečně z jiného soudku než obvykle.

tV tomto měsíci jsi pro naše stránky vybrala knihu Petera Buffeta – Život je takový, jaký si ho uděláme s podtitulem Najděte si svou vlastní cestu k naplnění. Závěr knihy se věnuje filantropii a vracení. I Ty ses rozhodla vracet. Proč?

vNa začátku byla smutná událost, která se stala v mém bezprostředním okolí. Zemřel člověk, který mi byl velmi blízký. Byl nadšeným amatérským sportovcem a vychoval dva mistry světa. Zradilo ho však zdraví. Když nás vloni na jaře opustil, řekla jsem si (mu), že na jeho památku ujedu 1000 km na kole. Kolo bylo vedle lyží jeho nejoblíbenější. V té době jsem sice na kole jezdila, ani bych zase neřekla, že až tak málo, vždyť z Pasova do Bratislavy jsem byla schopná dojet za dva a půl dne, ale přece jen. Byl to na mě docela velký úkol. Jak se však ukázalo, byl splnitelný. Pak přišel Silvestr 2017 a když jsem bilancovala a přemýšlela, jak dál, tak jsem si řekla, že pro rok 2018 si stanovím vyšší metu. Ujedu 1000 mil. Tentokrát, lehce poučena předchozími zkušenostmi, jsem si však uvědomovala, že počasí cyklistice ne vždy přeje, a tak jsem vyhlásila kombinaci – kolo/rotoped. Když jsem tak v průběhu roku najížděla kilometry, které jsem pak přepočítávala na míle (ne vždy mi osud úplně přál), tak jsem si uvědomila, že ježdění je dobrý relax, prospívá zdraví, stmeluje vztahy, ale chyběla mi tam ještě nějaká přidaná hodnota. Při té smutné události, kterou jsem na začátku zmínila, jsem se seznámila s lidmi z Nadace pro transplantace kostní dřeně v Plzni. Najednou se mi obě věci spojily. Bylo to tu. Budu jezdit i pro Nadaci a za každý loňský i letošní kilometr dá společnost BB157 jednu korunu Nadaci.

tVzpomeneš si ještě, kdy poprvé jsi pocítila potřebu vracet?

vNemyslím si, že to lze přesně určit. Vracení je třeba i návštěva u nemocného spolužáka, otevření dveří někomu, kdo má plnou náruč věcí nebo třeba i zaslání pohlednice, která udělá radost… Rozhodně to však není moje první myšlenka na vracení. Již delší dobu se věnuji projektu se seniory a v jednom ne příliš vzdáleném období jsme v kanceláři podporovali pracovní začlenění se lidí a AS.

tMáš větší potřebu vracet v době adventu?

vJá osobně vracím raději průběžně, ale myslím si, že pokud někdo vrací např. jen a pouze v době adventu, je to jeho rozhodnutí a je lepší vracet někdy než nikdy.

tCo když někdo nemá potřebu vracet? Nebo má obavu z vracení?

vJsem přesvědčená, že potřeba vracet se je hluboce zakořeněna v každém z nás. Jen u některých ještě nevystoupala nahoru. Někteří lidé se také domnívají, ke škodě všech ostatních, že vracení jde jen ve velkém. Není to pravda. Někdy stačí obyčejný úsměv a už vracíme. Vracet můžeme nejen rodičům, sousedům, ale i lidem, kteří se o něco zasloužili a my to o nich tušíme. Vracet se dá zcela jistě ve velkém, ale ne každý má tu možnost. Proto mě velmi potěšila ing. Vanda Staňková – zástupkyně Nadace pro transplantace kostní dřeně v Plzni, když jsem s ní vstoupila v komunikaci ohledně našeho daru pro Nadaci. Byla jsem si vědoma skutečnosti, že finanční dar 2609 korun, což 1000 kilometrů loňských a 1609 kilometrů neboli 1000 mil letošních není nijak vysoký. Paní inženýrka odvětila: „Kéž by takových, co se hlásí s takovými částkami sami o své vůli, bylo mnohem více“.

tMáš nějaký vzkaz pro naše čtenáře v předvánočním čase?

vUrčitě. Byla bych moc ráda, pokud by se přidali ke mně a začali rovněž podporovat Nadaci, resp. šli v mé stopě. Myslím si, že je důležité, aby každý jedinec byl v dobré kondici – to přispívá k dobré náladě a optimisté, jak známo žijí déle (rovněž jedno z našich zamyšlení, resp. kniha měsíce) a pokud se rozhodnou darovat za jejich sportovní aktivitu nějaký dar Nadaci budu moc ráda (č.ú. a kontakty na Nadaci jim ráda poskytnu a variabilní symbol pro tuto akci je VS: 10001000 – tisíc kilometrů a 1000 mil). Nemusí však jít nutně jen o finanční prostředky, mladší ročníky se mohou nechat zapsat i do registru dárců kostní dřeně (jeden ze 110 zapsaných je vhodným dárce a zachrání někomu život). Mimochodem náš kolega Jirka, který se stará o naši technickou podporu, tak učinil a nechal se zaregistrovat ☺. Já osobně mám záměr, ujet v roce 2019… Konečné číslo vyhlásím stejně jako vloni až na Silvestra, tak se nechte překvapit ☺. Alespoň budete mít důvod se na naše stránky vrátit ☺.

Pokud Vás tento článek zaujal a rozhodnete se vracet s námi, pak nám piště na adresu sasa.navratilova@bb157.cz a my vás rádi připíšeme do seznamu, který pro tento účel nyní připravujeme na naše stránky. Budeme doufat, že nezůstane jen u Jiřího a u Sáši.
PS: Sáša k tomu dodává: „Lucko, tak s čím se přidáš Ty?“ 🙂