KNIHA MĚSÍCE/ZAMYŠLENÍ

Donald J. Trump ∎ Robert T. Kiyosaki

Meredith McIver Sharon Lechter

PROČ CHCEME ABYSTE BYLI BOHATÍ

Dva muži – jedno poselství

Ráda čtu knihy o podnikání. Pravdou je, že spíše než ryze odborné, raději ty, jež lze označit za populárně naučné. Dlouhodobě v nich nacházím inspiraci, nápady a také povzbuzení ve chvílích, kdy vše nejde jednoznačně snadno.

Jednou, když jsem seděla na setkání knižního klubu, si jeden z přítomných lehce posteskl nad tím, že je časově velmi zaneprázdněný, a proto by mu vyhovovalo, pokud by pro něho někdo připravil výtah z knihy. Hovořil sice o výraznější dotaci stránek, ale jeho nápad mě inspiroval. Řekla jsem si, proč s vámi nesdílet stručné obsahy mnou přečtených knih.

Donald Trump není v našich končinách neznámý. V zásadě všichni tušili, o koho jde, ještě než úspěšně završil kandidaturu na prezidenta USA a v loňském roce nastoupil do prezidentského úřadu. Jeho první manželkou byla totiž Češka Ivana Zelníčková z nynějšího Zlína. Ani Robert Kiyosaki není většině z nás neznámý. Pokud jsme některý z jeho velmi úspěšných titulů nečetli (do této skupiny patřím já), tak jsme je měli zcela jistě možnost zaznamenat alespoň v nabídce knihkupců. Jeho neznámější kniha Bohatý táta, chudý táta vydaná v roce 1997, se udržela na vrcholu žebříčku knih New York Times téměř šest let.

Ještě než se pustím do samotného obsahu knihy, zastavím se u jedné maličkosti – kniha vyšla v USA v roce 2006. Na jedné z jejich úvodních stran je podnadpis Obchodníci, nikoli politikové a níže je uvedeno „Donald Trump a Robert Kiyosaki nejsou politikové (i když existuje silné hnutí s cílem přimět Donalda k tomu, aby se ucházel o úřad prezidenta). Píší tuto knihu jako podnikatelé, investoři a pedagogové“. Jak vidíme, uplynulo více než 10 let a situace se změnila, Donald Trump se stal prezidentem a zařadil se mezi politiky.

Oba autoři se setkali na akci vzdělávací společnosti The Learning Annex, jejímž prezidentem je Bill Zanker a na místě se domluvili, že se stanou spoluautory. Kniha je z mého pohledu postavena na třech základních myšlenkách. První z nich – stále čekáme, že se o nás někdo postará – mentalita nároků nás ovládla. Druhá z nich je, že většině lidí ve společnosti chybí finanční gramotnost. Třetí z nich je, že ubývá příslušníků střední třídy.

Podívejme se na jednotlivé myšlenky od konce a podrobněji. Autoři uvádějí, že v průběhu průmyslové revoluce se v Americe zrodila moderní střední třída a demokracie. Současně s tím, jak se mnohé problémy stávají problémy globálního charakteru, střední třída postupně mizí a vlády nemohou mnoho udělat pro ochranu většiny lidí. K tomu, že se z problémů staly problémy globálního charakteru, přispěl i rozvoj internetu a posun lidstva z věku průmyslového do věku informačního. „Amerika je na cestě stát se vzdělaným národem bohatých lidí a chudých lidí“. Střední třída se postupně ztenčuje a vytrácí. Problém je v tom, že národ je plný lidí, kteří jsou dobří lidé, mají vzdělání, jsou pilní, ale čekají, že se o ně někdo (vláda) postará. Situace je připodobněna k přesýpacím hodinám – jednu jejich základnu tvoří bohatí, jednu chudí, střední třída se postupně přesouvá k neužšímu místu těchto hodin.

Většině lidí ve společnosti chybí finanční gramotnost. I zde má situace paralelu se situací u nás. Školy, zejména základní, v této oblasti nikterak neintervenují. Vyšší školy na tom nejsou lépe. Vyučována je především teorie bez zvláštního dopadu do praxe. Protože „z učebnice se plavat nenaučíte… Z učebnice ani na obchodní škole se nenaučíte podnikat.“ Většina lidí, a to i vzdělaných, má tendenci své peníze svěřovat finančním odborníkům. R. Kiyosaki k tomu výslovně uvádí: „Víte, že stát se masérem s licencí vyžaduje více času než se stát finančním poradcem?“ Po právě uvedeném není těžké odhadnout, že se jedná ve většině případů o pseudo odborníky. Donald Trump k tomu dodává: „Vaše finanční inteligence může mít výrazný dopad na kvalitu vašeho života.“ Autoři v knize citují i Warrena Buffetta: „Wall Street je jediné místo, kam lidé jezdí v rolls roycu, aby přijali radu od lidí, kteří tam jezdí podzemkou.“ Je důležité nebát se investování, ale je dobré si zároveň uvědomit, že pro samostatné investování je potřeba se i dále průběžně vzdělávat v oblasti financí, jelikož investovat se dají v zásadě dvě věci – čas a peníze, přičemž neinvestovat čas, většinou znamená přijít o peníze.

Pokud se týká mentality nároků, Donald Trump k tomu uvádí: „Obávám se, že jsme si jako národ vypěstovali mentalitu nároků… Mentalita nároků se projevuje všude. V našem hospodářství se stala přímo epidemií.“ Ovládá nás stádní myšlení. Robert Kiyosaki k tomu dodává: „Chceme, aby se lidé zbavili mentality nároků a stali se bohatými a tak mohli řešit problém… své vlastní problémy“. Nejhorší, co se může stát, je upadat do zóny osobního pohodlí a pasivně pozorovat, co se děje okolo. K tomu dodávají, že nejlepší cesta, jak se posunout k dobrým finančním výsledkům, je změna myšlení včetně zbavení se mentality nároků, protože pokud budeme stále spoléhat, že se o nás někdo (vláda, politikové) postará – bude situace vypadat tak, že sice v zemi bude spousta vzdělaných, ale zároveň i finančně potřebných lidí. V knize je sice popisována situace v USA, nicméně situace není v mnoha směrech odlišná od té v Evropě, resp. přímo u nás.

Knihu lze hodnotit z velké části opravdu pozitivně. Jen ji R. Kiyosaki nemusel poameričtit neustálými odkazy na svého Bohatého tátu a chudého tátu. Je to jedna z věcí, která mi na knihách amerických autorů vadí – v textu s velkou četností odkazují na své úspěšné tituly. Z hlediska marketingu pochopitelné, leč pro čtenáře lehce obtěžující.

Jako bonus si dovolím přidat ještě několik samostatných citátů:

„Řešení problémů je mnohem snadnější, když o problémech uvažujete jako o výzvách“.

„Pamatujte si, že nic není snadné. Ale kdo chce nic.“

„Lenost je zabiják génia.“

„Udržte si své zaměření a soustřeďte se na řešení.“

„Jedinou osobou, která vám může dát šanci, jste vy sami“.

Kniha si pro své základní myšlenky zaslouží hodnocení ☺ ☺ ☺ ☺ ☺.