KNIHA MĚSÍCE/ZAMYŠLENÍ

John Kotter, Holger Rathgeber   

NÁŠ LEDOVEC SE ROZPOUŠTÍ

Připravte se na změnu za jakýchkoliv podmínek  

Ráda čtu knihy o podnikání. Pravdou je, že spíše než ryze odborné, raději ty, jež lze označit za populárně naučné. Odpočinu si u jejich čtení a dávají mi inspiraci.

Jednou, když jsem seděla na setkání knižního klubu, si jeden z přítomných lehce posteskl nad tím, že je časově velmi zaneprázdněný, a proto by mu vyhovovalo, pokud by za něho někdo některé knihy tzv. předčetl. Hovořil sice o výraznější dotaci stránek, jež by měly být výstupem, ale jeho nápad mě inspiroval. Řekla jsem si, proč s vámi nesdílet stručné obsahy mnou přečtených knih.

Není to tak dlouho, co jsem byla v prodejně LEVNÉ KNIHY a moji pozornost přitáhla publikace „Náš ledovec se rozpouští“. A já si uvědomila, že by to mohla další kniha do naší rubriky, jelikož jsem ji četla a mám ji už delší dobu v mé domácí knihovně. Autoři chtěli rozpracovat téma, které už jeden z nich řešil v jeho předchozí a velmi úspěšné publikaci (John Kotter – „Vedení procesu změny aneb Osm kroků úspěšné transformace podniku v turbulentní ekonomice“). Pro lepší osvětlení problematiky širšímu spektru zájemců zvolili formu bajky. Je pravdou, že podáním, a nejen tím, evokuje vzpomínku na knihu Spencera Johnsona „Kam se poděl můj sýr“, která rovněž řeší téma nutnosti a chápání změny (možná se u ní zastavíme někdy v budoucnu ☺) a pozorný čtenář zjistí, že nikoli zřejmě náhodou je Johnson autorem předmluvy. Zde bych začala tím, čím vlastně kniha končí, tj. rekapitulací osmi kroků pro úspěšnou změnu:

1. Omezte spokojenost a zvyšte naléhavost.
2. Sestavte soudržný tým pro řízení potřebné změny.
3. Vytvořte vizi změny a strategii.
4. Sdělte/sdílejte novou vizi a postarejte se o její přijetí.
5. Vytvořte podmínky pro to, aby se každý cítil zplnomocněn spolupracovat.
6. Dosáhněte krátkodobých vítězství.
7. Nikdy nepřestávejte, dokud nebude nový způsob život pevně zaveden.
8. Postarejte se o to, aby se všemu překonanému nepodařilo vrátit zpět – vytrvejte!

Zároveň jsem pro Vás vybrala několik zajímavých myšlenek a občas je i trochu okomentovala či rozpracovala ☺:

– ne všechny změny, které se dějí, jsou změny k lepšímu, což občas přisvědčuje pesimistům v týmech, kteří jsou často znepokojení, příliš zaměstnaní, skeptičtí, svázaní tradicí a často také bez fantazie ☺;

– je nutné být připraven, že někteří ani v poměrně kritických situacích nevidí, resp. nechtějí vidět žádný problém;

– v případě problému (téměř jakéhokoliv) je v podstatě ve 100 % případů „nutné“ vytvořit tým, který se podívá (s důrazem na slovo podívá, tj. nikoliv bude hledat či ještě lépe nalezne) na možná řešení (v našem konkrétním případě komisi pro dokonalý ledovec), přičemž týmy nejsou v některých případech rozpuštěny ani po letech a jejich účastníci vlastně ani neví, proč na ně chodí a co horšího – boji se na to zeptat! V některých podnicích to jde dle mé vlastní zkušenosti až tak daleko, že zaměstnanci se k vlastní práci dostávají až po pracovní době, jelikož před tím se téměř non stop účastní pracovních porad;

– a jak konkrétně to může na takových poradách vypadat? Pokud se porady účastní deset lidí – dva z nich mají rádi a s oblibou diskutují o platnosti jakékoliv statistiky, jeden má tendenci usnout při prezentaci, dalšímu jsou nepříjemná jakákoliv čísla, dva další netouží po tom, aby jim někdo vůbec něco říkal a domnívají se, že jejich úkolem je o něčem (čemkoliv) mluvit, u dalších netušíme, jelikož se neprojevují – pokud si myslíte, že jste na také pracovní poradě už někdy byli, určitě máte pravdu ☺;

– tým není vhodné vytvářet ze členů se stejnými vlastnostmi (v týmu by se měly vyskytovat zejména tyto vlastnosti – moudrost, chytrost, trpělivost, lehká konzervativnost, praktičnost, logika, ale také lehká agresivita, která bude vyvážena klidem jiného člena, respekt k druhým a zcela jistě vhodné budou i další vlastnosti jednotlivých členů týmů, které by si měly být občas i trochu protikladné);

– lze více než doporučit nepřijímat provizorní řešení – v zásadě nikdy;

Pěkné čtení a poučné čtení na nedělní odpoledne, nad nímž se lze zamyslet, přičemž občas máte pocit déjà vu. Osobně si nemyslím, že je kniha až příliš zdařilá, když autoři museli sáhnout k tomu, že oněch osm kroků je v textu bajky průběžně podtrhováno a na závěr ještě rekapitulováno v souhrnu, aby je tam méně soustředěný čtenář, který oněch „osm kroků“ nezná z přechozí četby či zkušeností, vůbec našel. Nicméně za ty dvě hodinky pohodové čtení, občasného úsměvu na tváři, že s tím (rozuměj takový přístup ke změně či práci) už jste se někdy a někde setkali, i hezké, uklidňující a velmi četné ilustrace, za to stojí. Dnešní titul dostává ☺☺☺ z pěti.