KNIHA MĚSÍCE/ZAMYŠLENÍ

Ruediger Dahlke

Zdřímněte si

Ztrojnásobte svou životní sílu

Ráda čtu knihy o podnikání. Pravdou je, že spíše než ryze odborné, raději ty, jež lze označit za populárně naučné. Dlouhodobě v nich nacházím inspiraci, nápady a také povzbuzení ve chvílích, kdy vše nejde jednoznačně snadno.

Jednou, když jsem seděla na setkání knižního klubu, si jeden z přítomných lehce posteskl nad tím, že je časově velmi zaneprázdněný, a proto by mu vyhovovalo, pokud by pro něho někdo připravil výtah z knihy. Hovořil sice o výraznější dotaci stránek, ale jeho nápad mě inspiroval. Řekla jsem si, proč s vámi nesdílet stručné obsahy mnou přečtených knih.

Krásný název knihy – Zdřímněte si. Pro výraznou obálku nejde si jí nevšimnout v knihkupectví, zejména, když na její obálce je použita jedna ze základních barev z našeho firemního loga ☺. Přitahuje nás nejen myšlenka na možnost si zdřímnout, ale také její podtitul, který jednoznačně vyjadřuje ideu, že budeme mít více energie. Kdo z nás by po tom dnes netoužil.

Je důležité si také uvědomit, že některé ustálené formulace, které kolem nás „profičí“ v podstatě každý den, mohou být zavádějící, jako např. konkurence také nespí. Je třeba si uvědomit, že odepírání si spánku vede k nemocem, mezi něž patří vysoký krevní tlak, stres, syndrom vyhoření (prakticky u nikoho, kdo spí pravidelně po obědě, nebyl tento syndrom zjištěn – uvádí autor) a další.

Při četbě knihy se mi vybavuje několik okamžiků mého života.

Přijíždím jako dítě uprostřed léta do jedné menší obce na pomezí Českomoravské vysočiny a Drahanské vysočiny. Je po poledni, vcházíme do domu či spíše typického velkého venkovského stavení kamaráda mých rodičů, zahradníka Miloše. V tomto domě se v podstatě nikdy nezamykalo, takže pouze s lehkým zaklepáním (zvonek tam snad ani nikdy neměli) pronikáme až do kuchyně, jejíž součástí je neodmyslitelný otoman. Na něm leží natažený Miloš, hlavu zakrytou novinami a vedle ruky plácačku na mouchy. Myslím, že tuto situaci jsem nezažila pouze jednou. Jediné, co k tomu mohu dodat, že Miloš nikdy nečetl žádnou knihu o tom, jak si udržet energii, čímž jsem si absolutně jistá. Nechyběl mu však zdravý rozum a pud sebezáchovy. Po obědě spal, protože ráno brzy vstával ke zvířatům a v poledne bylo v zahradě v létě stejně horko, takže nebylo co vymýšlet. A když se zahrada nebyla v plné sezóně, odjížděl do lázní. Zkrátka to měl „zmáknuté“ i bez knih.

V mé druhé příhodě, už nejsem zase tak malá – chodím do práce. A můj kolega Karel mi vypráví, jak jeho tchán, ještě v období první republiky dojížděl do práce do brněnské zbrojovky. Pracoval v administrativě. Dojížděl pouhé tři zastávky, ale byl jednoduše řečeno přespolní. Polední přestávka ve zbrojovce trvala dvě hodiny. Během ní si brněnští stihli odskočit domů a dát si oběd s rodinou a případně si chvilku „dáchnout“. Mimobrněnští, mezi něž patřil jeho tchán, si vozili oběd většinou v kastrůlku a v poledne ho konzumovali. A nyní přichází rozhodující okamžik tohoto vyprávění. Každý, kdo měl v administrativě nižší postavení, si přál být povýšen. Motivací nebyly jen peníze. Mimo jiné to bylo i z toho důvodu, že od určitého postavení jste měli samostatnou kancelář a v ní kanape/gauč, kde bylo možné si po dobrém obědě krátce zdřímnout.

Do třetice – v hlavě mám uloženou myšlenku z jednoho z rozhovorů s Ivanem Lendlem z doby jeho aktivní kariéry – uváděl, že pokud mu to okolnosti a uspořádání dne jen trochu dovolí, tak si dá po obědě pomyslných dvacet a dává si záležet na tom, aby zůstalo pouze u dvaceti.

Na mých zamyšleních je vidět, že kniha sice nic objevného neřeší, jelikož člověk, který je k sobě vnímavý a má se alespoň trochu rád, tak už stejně přišel na to, že spát obědě je více než prospěšné a znásobení síly se nebrání. Pro ty, kteří krásu spaní v poledne ještě neobjevili, označím knihu ☺☺☺☺, ti kdož krásu poledního odpočinku objevili, budou pouze rychle opakovat, takže knize stejně jako já dají pravděpodobně ☺☺.

Na závěr se s Vámi rozloučím citátem, který zcela jistě platí pro všechny manažery i podnikatele: „ Lepší dřív trochu opatrnosti než později hodně lítosti“. Těším se na vás zase za měsíc.
Kniha si zaslouží pro svoji nadčasovost a téměř stoletou existenci ☺☺☺☺☺.