Ráda čtu knihy o podnikání. Pravdou je, že spíše než ryze odborné, raději ty, jež lze označit za populárně naučné. Dlouhodobě v nich nacházím inspiraci, nápady a také povzbuzení ve chvílích, kdy vše nejde jednoznačně snadno.
Jednou, když jsem seděla na setkání knižního klubu, si jeden z přítomných lehce posteskl nad tím, že je časově velmi zaneprázdněný, a proto by mu vyhovovalo, pokud by pro něho někdo připravil výtah z knihy. Hovořil sice o výraznější dotaci stránek, ale jeho nápad mě inspiroval. Řekla jsem si, proč s vámi nesdílet stručné obsahy mnou přečtených knih. Neplánuji sice rozsáhlé texty, ale rozhodně jsem připravena se s Vámi podělit o zajímavé myšlenky a také sdělit Vám to nejzásadnější – s jakou prioritou máte tu kterou knihu zařadit do Vaší osobní čekárny, popř. dát Vám ke zvážení, zda ji tam zařazovat vůbec. Uvítám i případné ohlasy na adrese sasa.navratilova@bb.157.cz nebo i tipy na zajímavé knihy o podnikání, které unikly mé pozornosti.
Mark McCormack, patří mezi moje nejoblíbenější autory. Upřímně je mi zcela jasné, že nyní vás na tomto místě sice seznámím s první knihou, kterou napsal, ale určitě nebude poslední.
Pro ty, kdo tohoto autora neznají, je na tomto místě vhodné uvést, že McCormackova společnost International Management Group se stala průkopnickou v oblasti řízení a obchodního využití příležitostí v oblasti sportu a později i vážné hudby.
Autor se nejprve vypořádává s tím, proč zvolil název knihy, jaký zvolil. Uvádí, že můžete vystudovat jakoukoliv školu včetně vysoké (Harvardu), ale školy jsou pouze základem, na němž můžete stavět, učit se pak musíte po celý další život. Je třeba si uvědomit, že ve škole vás mohou sice teoreticky připravit, ale praktickou zkušenost, jak řešit úskalí každodenní praxe, si rozhodně neodneste. Zde pomůže proces samoučení, který vám mohou výrazně zkrátit a zejména usnadnit zkušenosti jiných, pokud se jich samozřejmě rozhodnete využít. McCormack klade důraz na přirozenou inteligenci nebo také selský rozum. Kniha je rozdělena na čtyři hlavní kapitoly.
První z nich, s názvem Partneři, radí, jak odhadnout obchodní partnery, ale i jak být správným partnerem, pokud máte zájem dovést váš záměr, se kterým na obchodní jednání přicházíte, ke zdárnému konci, aniž by druhá strana pocítila vaši výraznou převahu či se dokonce cítila ponížená. Obvykle nepřicházíte vyhrát, ale navázat dlouhodobý obchodní vztah. Dozvídáte se o důležitosti hry na domácím hřišti – domácím prostředí, ale také dostáváte zdánlivě jednoduchou radu – „Pokud řeknete, že něco uděláte, udělejte to!“ – kterou však není vůbec jednoduché dodržet. Často používaným protipólem totiž je, že slibem nezarmoutíte – obvykle to ovšem nebývá pravda, zejména pokud tak činíte často. Nikdy tedy neříkejte ani vyhýbavé „Já se o to pokusím“.
Druhá kapitola vám podává návod k tomu, jak správně obchodovat a zejména vyjednávat, přičemž jednou z nejzásadnějších myšlenek je, že skutečné obchodování a věci s ním spojené nespočívají v talentu, ale v tom, jak nazíráme na samostatný proces obchodování a také uvádí, že ke správnému obchodování a vyjednávání je třeba zdravého selského rozumu (opět na scéně) a schopnosti běžně komunikovat. Při vyjednávání je také velmi důležité ukázat a vysvětlit druhé straně, v čem spočívá její vlastní zájem a co jí může obchod přinést. Je dobré si zjistit, co vlastně chce druhá strana koupit a kdo má u ní nákupy na starosti. Důležitou součástí znalosti vlastního výrobku pak bývá znalost všech důvodů, proč by si někdo váš výrobek vlastně koupit nechtěl.
Třetí část knihy vás poskytne cenné rady, jak řídit podnik. Důležité je rozšiřovat se pomalu, upevňovat svoji pozici, účtovat si, co si zasloužíte, nedávat si pouze krátkodobé cíle. Jednou z těch rad, o kterou bych se chtěla podělit, je tato: „Jakmile podnik připouští, aby organizační struktura ovládala jeho pracovní činnost, stačí již jen pár promeškaných příležitostí a dostaví se totální stagnace“. K této radě mohu jen dodat, že jsem měla možnost mnohokrát tuto totální stagnaci sledovat a je pravdou, že člověku přijde velmi líto, když má nějaká společnost potenciál růstu a není schopná ho využít. McCormack se také zabývá otázkou, kterou řeší téměř v každém podniku: „Kdo na mé porady chodí a co tam dělá?“ Při čtení této části knihy jsem si vzpomněla na jednu opravdu velkou společnost, kde jsem jako nestranný pozorovatel nabyla dojmu, že zaměstnanci by potřebovali na porady posílat nějaké „zástupce“, aby měli čas opravdu vykonávat činnosti, pro které je ve společnosti zaměstnali. Díky účasti na poradách byli vlastně okolnostmi nuceni většinu důležité práce vykonat po pracovní době. Jak smutné. Povídání o této kapitole bych ráda uzavřela tímto krátkým výňatkem: „ Mnoho nových podnikatelů je tak zaměstnáno myšlenkou na hromady peněž, které vydělají, že jim nezbývá čas vymyslet, jak by toho vůbec měli dosáhnout.“ A tak nezapomeňte, že většinou důležitější než cíl je samotná cesta.
Epilog pak shrnuje: “Podnikání je soutěž a jakákoliv soutěž na vysoké úrovni je téměř výhradně hrou, která se hraje hlavou“. K tomu pak dodává, že jakýkoliv úspěch či vítězství vlastně slouží jako pobídka dosáhnout ještě vyššího cíle. Zároveň však shrnuje, že nejvyšší výkony není možné podávat neustále a všechny síly je třeba zmobilizovat v nejdůležitějších okamžicích, stejně jako ve sportu. A tak myslete i na odpočinek.
PS: Možná McCormaka znáte. Závěrečné titulky filmu Wimbledon uvádí, že je věnován památce McCormacka, který je zde tak trochu reprezentován postavou sportovního manažera Rona Rotha. Osobně miluji scénu, kdy mu uprostřed zápasu na hlavním wimbledonském kurtu zvoní v hledišti telefon i scénu předchozí, kdy v telefonním hovoru odpovídá – Mně je to jedno, kdo vyhraje – zastupuji oba dva. I to vypovídá, že McCormack uměl hojně využívat i v praxi každodenního života to, o čem psal ve svých knihách.
Určitě doporučuji – ani přes skutečnost, že od jejího vydání už uplynul nějaký ten rok, neztratila nic na aktuálnosti.